Nakrmit, vyvenčit, zapřáhnout, vypřáhnout a to pořád dokola. Dnes už se nám do této rutiny dostávají i další aktivity, které mají na náš sport, potažmo na zdraví a výkonnost našich psů vliv. Řeč je o kompenzačních trénincích, které jsou v lidském sportu nepostradatelnou tréninkovou jednotkou. V našem sportu tomu donedávna tak úplně nebylo. V psích sportech a v mushingu zejména projde každá novinka několika fázemi, než je proces implementace ukončen. Pro odlehčení jsem tyto fáze pojmenoval a každý je jistě dobře zná.
Fáze 1) každý se tomu vysmívá Fáze 2) aktivní bojkot a nesnášenlivost vůči těm, kteří to praktikují Fáze 3) tajné experimentovaní a zapírání Fáze 4) všichni tvrdí, že to celou dobu obhajovali a dělali
V případě dogfitness a jiných kompenzačních tréninků jsem naštěstí již v poslední fázi a proto jsem mohl bez obav udělat rozhovor s Eliškou Šuhaj, kterou pavažuji za "samouka experta" na vysoké úrovni. Osobně jsem její lekci navštívil, sleduji její práci online a vidím její výsledky nejen na svých psech.
1. Ahoj Eliško, mohla by ses nám v krátkosti představit?
(jaké máš psy, co s nimi děláš a co učíš ostatní lidi s jejich psy, cokoliv tě napadne a považuješ to za důležité)
Ahoj, jsem lektorkou spolku AireBull aktivity z.s. a mojí doménou je Dogfitness a Canine Enrichment. Mám 2 bulteriérky (6,5 a 8 let), s jednou jsem dělala závodně bull sporty, teď se s nimi věnuji převážně noseworku, fitku a maličko obedience.
2. Mohla bys mi říct víc o tom, co děláš?
Dogfitness je doplněk k tomu, co pes dělá, aby jeho život byl co nejlepší. Štěňátka učí základy koordinace a zpevnění středu těla, dospělým psům pomáhá zlepšit výkony, předcházet zranění a starým psům zlepšuje hybnost, aby neměli problémy s pohybem. Každému psovi na míru vybírám z několika kategorií: síly (rychlost, výbušnost, střed těla), flexibility, koordinace/polohocitu a vytrvalosti. Každý věk, plemeno, jedinec, zdravotní stav i sport si vyžaduje trošku jiný přístup. Mojí úchylkou v rámci dogfitness jsou kavalety, protože jsou svým způsobem jednoduché, po psovi chceme “jen” to, aby přes ně chodil. A dá se z toho hodně vytěžit. O to víc to chce ale znalost handlera, aby psa vysílal správně. Canine enrichment je celostní pohled na to, co pes dělá a hledání rovnováhy mezi aktivitami. Pes má nějaké potřeby a je na nás, zda je budeme naplňovat. Ostatně pes nemá příliš svobodné vůle. Chodí na záchod jen, když mu to dovolíme (někdy si musí požádat), jde ven, když my to chceme… Tedy je na nás, abychom vzali v potaz mentální a fyzickou stimulaci, veterinární péči a relax a skloubili to tak, aby to vzájemně fungovalo.
3. Jak jsi se dostala k tomu, co děláš?
Začala jsem se zajímat o to, zda to, jakým způsobem pracuji se psem, je dostatečné. A jakým způsobem a na základě čeho se to dá vlastně vůbec poznat. V začátcích mi hodně pomohla Jihočeská psí akademie a Kristýna Uhlířová.
4. Kde jsi se to naučila? Odkud čerpáš?
Čerpám hodně ze zahraničních kurzů a webinářů Fenzi Dog Sport Academy (Debbie Torraca a Chris Zink - významné osoby v oblasti rehabilitace a dogfitness, Petra Ford, Leslie Eide, Sue Ailsby - kurzy zaměřené na dogfitness, pohyb a strukturu psa), také Bobbie Lyons Canine Campus nebo The Total Canine. U Canine Enrichmentu hlavně z knih a webinářů plus jsem si udělala Mentora Hersenwerku, kdy mojí lektorkou byla Tessa Savelkoel.
5. Je kompenzace dysbalancí u sportujících psů důležitá? Pokud ano, tak jak moc?
Velmi. Po psovi chceme stále lepší a lepší výkony, což má za následek větší a rychlejší opotřebení těla. Jenže k tomu to opotřebení nedochází rovnoměrně. Psovi se tak časem mění pohybové návyky, může být i nerovnoměrně nasvalen. Často pak více používané části těla nemusí tlak vydržet (zlomeniny, přetržené/natržené/natažené svaly/šlachy/vazy). Často si prvotních projevů majitel ani nemusí všimnout. Nevěřil bys, kolik lidí nepozná, že jejich pes kulhá, vytáčí nohu v pohybu nebo ve stoji si ji odlehčuje.
6. Jakým způsobem pes může kompenzovat dysbalance? Například takový pes sportující v mushingu?
Možností je více. Zpevnění středu těla, zlepšení koordinace, posílení předních nohou, které nesou 60-70% váhy psa a pomáhají psovi při změnách směru. Posílení zadních nohou, které jsou motorem psa. Zvláště u canicrossu a celkově anaerobních disciplínách mají psi přeúhlené zadní nohy (jsou výrazně za zadkem), což přináší delší krok a více stresu bokům, kolenům a hleznu.
7. Existuje nějaký konkrétní problém, který je typický pro mushingové psy?
Nejčastější problémy dle A survey on orthopedic injuries during a marathon sled dog race jsou zranění ramene, následně zápěstí a až poté jsou zadní nohy. To je dané povahou sportu a prostředím, ve kterém se provádí.Uvědomme si, že když psi běží cvalem nebo tryskem, jedná se o asymetrický chod, kdy pes dopadá na jednu nohu, která tím pádem řeší váhu psa a povrch po kterém běží a do toho musí táhnout břemeno. V případě zatáčení je pes přitom ještě v rotaci. Je zde tedy mnoho proměnných, které dříve či později mohou vyústit v problém.
8. Jaké komplikace mohou nastat u psů, kteří nekompenzují dysbalance?
První, co bych zmínila je, že jsou věci, které můžeme ovlivnit bez cvičení. Aby zápěstí a prsty správně fungovaly, je potřeba držet drápy krátké. Dlouhé drápy ovlivňují postavení zápěstí, kdy se povolují vazy a méně pruží. O to méně absorbují šok při dopadu a o to více jej dostanou lokty, ramena a záda. Další je vhodný postroj. Nevhodný postroj omezuje a tím pádem i mění strukturu pohybu. Ani fitness není všespásné, ale dá se říci, že pomáhá (stejně jako pravidelné kontroly u fyzioterapeuta) rozpoznat problém dříve. Handler má načteného psa a ví, co je “jako vždy” a co je jiné. Dogfitness také zpevňuje tělo, aby lépe odolávalo opotřebení a také pracuje na jeho rovnoměrném zapojením. Pokud psa neprotahujeme, postupně se svaly zkracují, tím se také zkracuje krok a zhoršuje výkon a zvyšuje riziko natržení/natažení svalu či šlachy. Fitness také pracuje na koordinaci, která psovi pomáhá zorientovat se v prostoru - pracovat se vzdáleností, vyhýbat se dalším týmům, úspoře pohybů a vyrovnat se s nerovnostmi terénu (přechody pevný/sypký/kluzký povrch aj.).
9. Může mít toto cvičení pozitivní dopad na i na psychiku psa?
Pokud se provádí správně, tak ano. Je to příjemně strávený čas s páníčkem, což je super. Taky se u toho pořád žere, což psa taky moc baví a zaměstnává se u toho i mozek. Cvičení se provádí tak, aby se pes unavil, ale ne, aby se přetáhl. Pokud se nerespektují hranice a ignorují konejšivé signály, je to špatně.
10. Jaké konkrétní případy ti nejvíce utkvěli v paměti? (extrémy)
Ke mně moc extrémy ve smyslu stavu psa nechodí, protože jakmile pes není fit, posílám majitele za fyzioterapeutem, protože to není můj obor. Jediné extrémy jsou povahy psů.
11. Jak tvou práci a to, co děláš se psy, lidé vnímají? Do nedávna bylo posilování se psy a kompenzace prakticky sprosté slovo a spíše terčem posměchu, jak je to dnes?
Záleží jak kde. V bullsportech jsme se na to vyhrly s kamarádkou v začátcích a naše feny drží ve své kategorii nějaké rekordy, takže to minimálně stálo za zamyšlení a i v našem online kurzu Prostě fit se bullaři objevují. Jinak nemám tolik přehled v České republice i díky covidu, ale řekla bych, že zájem obecně stoupá. Jen je vhodné rozlišit dogfitness od “postavení psa na balančky” a rehabilitace. Lidem tyto 3 věci často splývají, což pak vede k mylným závěrům. Buď můj pes to nepotřebuje, není po operaci nebo nebudu se psem dělat takové kraviny. Ve světě je to hodně doména agility a flyballu a z nich to pak proniká i do dalších sfér. Například moje učitelka Debbie v USA se stará o služební psy.
Závěrem
bych chtěl Elišce moc poděkovat.
Jak z rozhovoru vyplývá, tak v ČR stále pleteme hrušky s jablky. Kde je pes na balanční podložce automaticky označujeme za dogfitness, což není úplně pravda. Samotná logika stavění psa na balanční pomůcky bez odpovídajícího základu může spíše uškodit. Dobří trenéři už vědí, že na balančky by měl jít pouze jedinec bez svalové dysbalance. V opačném případě se stav může zhoršit. Odkaz na Elišky FB stránku: https://www.facebook.com/AireBull
Comments