Jak slepý k low-carb přišel?
Od své dobré kamarádky jsem se na silvestrovském pobytu v roce 2016/2017 dozvěděl, že existuje nějaký druh jídelníčku, kdy člověk vůbec nepřijímá sacharidy a jí pouze tuky a bílkoviny. Low carb diet se to jmenuje, alespoň to vyplivnul "gůgl".
V té době jsem se věnoval velmi aktivně běhu. Trénoval jsem i 6x týdně a tělo dostávalo opravdu zabrat. Nedovedl jsem si představit, že bych na trénink vyrazil bez lahve banánového smůtka s arašídovým máslem a armádou energetických tyčinek. Nicméně jsem člověk zvědavý a proto jsem si dal novoroční předsevzetí, že to tedy zkusím.
Na silvestra jsem vypil své poslední pivko a popřál všem šťastný Nový rok. Napjatě a motivovaně jsem očekával, co se bude dít až začnu být "sugar free" běžec. Vnitřní hlasy mi stále opakovaly, že pravděpodobně umřu hlady.
Probuzení
Hned jako start up balíček jsem dostal povinnou četbu, respektive dokumenty. Ty mi měli pomoci v případě vnitřních pochybností a odpovědět na zbytek otázek. Jako první jsem den po Novém roce pustil Sugar Blues documentary, který byl bohužel z nějakého důvodu záhy odstraněn z YOUTUBE (výpis dokumentů a materiálů je na konci článku). Upřímně jsem po zhlédnutí zůstal v šoku. Mé vnitřní pochybnosti a skepse dostali tvrdý úder reality. Dokument jsem pustil celkem 3x, abych vstřebal vše potřebné a stále jsem nepřestával být rozladěný a znechucený.
Pátrám dál
To vše mě nutilo hledat dál. Narazil jsem na tehdy ještě nevelkou skupinu na FB jménem Nízkosacharidové (LOWCARB) stravování pro zdraví a hubnutí!
Bylo zde něco málo přes tisíc členů a velmi mě zaujal přístup autorky skupiny Pavli Hlavičkové a dalších pár členů jako je Honza Vyjidak a Lucka Grussová a její neuvěřitelné fotky jídel :-) Na skupině jsem listoval každý den a hltal a hltal.
Abych uvedl celou pravdu, tak jsem při svých výletech po mořích internetu narazil i na velmi sympatického člověka Víta Schlesingera a jeho experiment metabolické flexibility. Vítka jsem sledoval ještě v době, kdy jsem sladil i sladké čaje. Aškoliv není LCHF sportovcem, tak jsou jeho názory pokrokové a nad svým počínáním skutečně přemýšlí.
První jídla
Jako každý začínající LCHF (Low Carb High Fat) jsem nevěděl, co budu jíst. Občasnou nejistotu Paleo snadno.V době kdy jsem jel LCHF naplno jsem snídal plnotučný tvaroh nebo hrst vajec. Obědval cca 400g masa a hromadu zelenýho a večeře byli nárazové. Někdy jsem slupnul tuňáka a někdy jsem nejedl vůbec, protože nebyl hlad.
střídalo zoufalství. Nedovedl jsem vyplodit nic lepšího než tuňáka na salátu. Když jsem byl hodně kreativní, tak jsem k němu přihodil ředkvičky. Postupem času jsem nacházel zálibu v tom vymýšlet, co největší pitomost a zkusit, jak budou chutnat. Dělal jsem si muffiny z vajec vykládané slaninou a zasypané strouhanými olivami. Strouhané cukety s mletým masem a sýrem jsem zapékal v pekáči. Hlavní housle hrálo mleté vepřové maso. Zjistil jsem že se dá kombinovat prakticky se vším a chuťově ho lze doladit pouze pepřem a trochou kvalitní soli. Z manželky se stala kuchařská LCHF legenda a začala produkovat jednu hitparádu za druhou. Nejvíce jsme se inspirovali na webu
Absťák a zlom
Hned na úvod jsem byl varován, že přijde krize. Přijde rychle a bude tvrdá. Považoval jsem se za cílevědomého sportovce a tak jsem se těšil, jak překonám další překážku. Srážka s realitou byla však daleko tvrdší, než jsem si vůbec dovedl představit. Ze svého denního průměru 200-300g sacharidů jsem skočil rovnou na 20-30g. První měsíc se stal peklem. Bolesti hlavy, pocit krutého hladu, absolutní slabost a podrážděnost. Dokonale bych zapadl do diskuzního kroužku feťáků na odvykačce. Klepal jsem se, cukrárny a jiné podobné obchody jsem musel obcházet obloukem. Tělo se bránilo zuby nehty!
Tyto stavy se vraceli v různých intervalech zhruba první měsíc bez sacharidů. Zhubl jsem ze svých 66 kg na pouhých 61 kg. Při mé výšce 178 cm jsem už ani nevrhal stín v přímém slunci.
Zhruba po měsíci a půl se vše zlomilo. Váha se vrátila na 64 kg a tělo se dostalo do stavu, který jsem začal nazývat "ledoborec". Pocit nekonečné energie a věčně dobrá nálada už musela lézt mému okolí na nervy. Trénovat jsem chodil na lačno a nejedl jsem ani během tréninků a ani po tréninku. Měl jsem pocit věčné síly.
Běžec bez paliva
Než se rozepíšu, tak vám doporučím rozhovor s Janem Vyjidakem v tomto blogu na téma LCHF ve sportu. Ve stejnou dobu jako se dostavili první abstinenční příznaky jsem se trápil při svých trénincích běhu. Dlouhé objemové běhy jsem musel zkracovat až na polovinu.
Tempo v objemech kleslo a tepová frekvence naopak raketově rostla. Pocit bezmoci střídal vztek. Nejednou jsem to chtěl odpískat a narvat se gelem nebo tyčinkou, která by mě postavila na nohy jako špenát Pepka námořníka.
Nejvíce trpěly silové a tempové tréninky. Sílu jsem neměl, při výběhu kopce jsem zastavoval v polovině a snažil se chytit dech. Posilovat jsem se ani nepřinutil.
Upřímně řečeno jsem byl zdrcený! Naštěstí ve stejné době, kdy se vytratili abstinenční příznaky se začalo trénovat úplně jinak. V druhém měsíci experimentu jsem začal cítit nekonečnou energii.
Tepovka klesla, tempo se vrátilo do původního stavu a síla byla tam, kde byla v dobách sacharidů.
Nezrychlil jsem, ale rozhodně jsem cítil daleko více energie bez nutnosti neustálého dopování sacharidů. Začal jsem chápat, jak obrovský benefit to může být pro ultramaratonské běžce.
Potenciál tohoto jídelníčku je obrovský a snad jen čas ukáže, jak moc může změnit výkon sportovce.
Co jsem se naučil
Ačkoliv dnes už nejsem úplně ortodoxním LCHF strávníkem, tak jsem radikálně snížil přísun sacharidů. Nejím přílohy (rýže, těstoviny, knedlíky), nejím žádné pečivo, vyloučil jsem všechny sladké nápoje, vyhýbám se lepku a celkově si zjišťuji co vlastně jím. Nesladím kávu a pokaždé, když pozřu něco s přidanými cukry, tak mé tělo hlásí, že to bylo nechutný. Možná mě teď řada lidí odsoudí, ale rozhodně toto byla ta nejlepší zkušenost, kterou jsem kdy absolvoval.
Vydržel jsem to sedm měsíců a pochopil jsem, jak funguje mé tělo. Vždy když ladím formu na sezónu, tak se k LCHF vracím a jsem si jistý, že to je ta správná cesta, jak zůstat zdravý a podávat vyrovnané výkony i v pozdním věku.
Kdo má zájem ať se ptá! Kdo nemá ať mlčí.
Díky LCHF jsem poznal mnoho zajímavých lidí. Zjistil jsem, že jsou to vždy lidé, kteří se nebojí přemýšlet a pouští se do neznámého anižby je sváděl předsudek nebo zajeté konvence. Přijal jsem roli správce na nové LCHF skupině pro sportovce.Doufám, že se nás tam sejde mnohem více a vzájemně se podpoříma na naší cestě za poznáním lidského těla z pohledu hobby sportovce na LCHF :-)
"Kdo nechce hledá důvody, kdo chce hledá způsoby"
Nezapomeňte odebírat můj blog tlačítkem v levém horním rohu: "odebírat"
Na co byste se rozhodně měli podívat:
The truth about Sugar
Cukr, sladký zabiják
Cukr, časovaná bomba
Comments