top of page

Co mi dal a vzal Mushmaster? (zpověď klientky)

Aktualizováno: 5. 1. 2023

Přiznání jedné mamky, která se rozhodla svěřit do mého tréninku... Musím říct, že podobné lidi mám rád a spolupráce je pak opravdu zábava. Nehoníme vteřiny, ale učíme se respektovat tělo a jeho potřeby. Bez dalších řečí přikládám zpověď...


Ahoj, holky-matky, přemýšlíte zda začít/nepřestat běhat? Bojujete s motivací/časem/energií/kily po dětech? Třeba Vás nakopne má půlroční zkušenost s tréninkem pod Honzou-Mushmasterem.


Jsem máma dvou dětí (4 a 6 let), která od malička žije pohybem. Pořád musím něco dělat a ráda zkouším, co mé tělo vydrží (Gladiator Race apod.). Když jsem nastoupila na vysokou, přibyla mi psí parťačka, se kterou jsem se věnovala agility a společně jsme běhaly po lesích (na volno). Pak přišly dvě děti a druhá psí holka, se kterou jsem kromě agilit čichla mimo jiné i ke canicrossu.


Při běhu si čistím hlavu a miluju ten pocit, když to „fakt sedne“. Není to nutně o času, ale o tom prožitku, když se tělu „chce“ a běh není dřina, je to radost, přirozenost. A to buď moje, nebo koně, na kterém sedím, nebo psa, který běží se mnou. To je endorfiová bomba, která pak příjemně doznívá i po tréninku.


Když jsem poprvé zapřáhla svou ovčandu a těch 30 kg zabralo a sršelo u toho štěstím, nálož endorfinů ještě vzrostla… a mé plíce zůstaly namotaný někde na stromě daleko za námi. Pro mě výzva a jasný impuls, že musím víc trénovat. A začala jsem, ALE… Skrz dvě malé děti, manžela, barák, zvěřinec a návrat do časově dost náročné práce jsem to málo času, co zbylo na trénink, chtěla maximálně využít. Proto jsem si dávala do těla, a to vedlo akorát k tomu, že jsem se do 14 dnů odpálila. Hlava by běžela, ale kolena bolela. Takže zase 14 dní pauza a výkon šel dolů. A takhle pořád dokola, do nekonečna začínat, bez citelného zlepšení. Až mi trenérka canicrossu doporučila běžeckého trenéra.


Tou dobou už jsem věděla, že jestli se chci někam posunout, musím trénovat chytře. A na to potřebuju pomoc. Honza mě vzal, přišla první měření s MySasy a docela zklamání, že jsem z převážné části v profilu Hrozba a mé tělo (které celý život dřu, aby mělo fyzičku) se cítí o dost starší, než jak tvrdí občanka. Kombinace práce, dětí a mých volnočasových aktivit vyústila v několikaleté systematické přetěžování. Jela jsem tělu na dluh a ono se začínalo ozývat. Cíl byl jasný, nejdřív se vyhrabat z Hrozby a naučit tělo regenerovat.


Trénuju s ním půl roku. Z ranního měření s MySasy se stala rutina. Děti ráno chodí a ptají se, zda už jsem se měřila 😊 A pak přijde to překvapení (někdy milé, někdy nemilé) v podobě čísel (jak se tělo po včerejšku cítí) a napjaté očekávání, co mi dnes naloží. Tréninky mi ordinuje ve všední dny a občas za odměnu i o víkendu. Nejtěžší je najít si čas na trénink a skloubit ho s rodinným a pracovním životem. Těžko se vysvětluje, že musím po tréninku se psem jít ještě trénovat sama, protože jsou dnes zelená čísla. Ale rodina už si zvyká… nebo rezignuje, těžko říct. Ona to sice je „jen“ hodina běhu, ale pak ještě protažení, sprcha, vyprat oblečení, zapsat report tréninku… a lup ho, dvě hodiny v tahu.


Na druhou stranu se rodině vrací maminka nabitá endorfiny, tak z toho aspoň něco mají 😊 Další věc je, že MySasy vás vždycky napráší, když si večer dáte skleničku…dvě…tři… Na druhou stranu, ten pocit když tělu dáte, co potřebuje (trénink, jídlo, pití, odpočinek), a najednou se čísla začnou zelenat a vy víte, že tělo ožívá a sílí, to je prostě pecka! Načež přišlo další „AHA“ – tělu se nelíbí, když netrénuje. Den volna (rozuměj sezení na rodinné oslavě nebo v práci u počítače) a stres mě dokážou poslat do hloubi červených čísel pomalu víc, než hodně tvrdý trénink. Nicméně, někdy se informace o červených číslech hodí. Díky každodennímu měření mi MySasy už 3x odhalilo blížící se nemoc. Věděla jsem, že tělo má dost práce s něčím jiným (viry) a nestojí o další nálož v podobě tréninku, ze kterého by byl stejně mizivý přínos.


Co mi Mushmaster vzal?

  • Čas, který věnuji tréninkům. Ale má pochopení, když trénink nestihnu a plán upraví.

  • Bezstarostnost při večerních posezeních s přáteli a skleničkou. Mám černé svědomí, protože vím, že ráno budou špatná čísla kvůli alkoholu a nedostatku spánku. Ale běhám hlavně pro sebe, aby mi bylo dobře. Nejsem profík, takže jednou za čas obětuju zelená čísla a večer si užiju. Ona duševní pohoda je pro trénink také důležitá. Honza říká, že chlast je metla lidstva. Má pravdu, ale i zametat se občas musí 😊.

  • Proflákané dny bez běhání. Díky MySasy vím, že tělo je mnohem spokojenější, když si odtrénuje, byť lehce, než když se celý den válí.

  • ALE vzal mi i bolest kolenou. Můžu trénovat 2x víc než dřív, časově naběhám 3x víc než dřív, a to už půl roku v kuse, a kolena nebolí! Když se občas ozvou, je to proto, že flákám protažení po běhu (jak mi bylo vysvětleno). Takže žádných 14 dní pauza, běhat dál a pořádně protahovat… a ono to funguje!

  • Vzal mi pocit nudy ze stereotypních tréninků. Tréninky se pořád mění a jsou zábavné.

  • A po půl roce už můžu říct, že mi vzal i slušný podíl profilu Hrozba. Ještě z toho nejsem venku, ale body v grafu se posouvají nahoru a doprava. Konečně nejedu na dluh a tělo je spokojenější, mládne.

A co mi Mushmaster dal?

  • Zábavu při pronikání do tajů tréninků a reakci těla na zátěž. Těch aha-momentů je stále dost a fakt mám vždycky radost, když v něčem objevím Ameriku. Jedna věc je číst poučky na netu, ale když tu poučku zažijete na vlastní kůži – tam to teprve udělá to správné cink!

  • Bezstarostnost nad stavbou tréninků, pokyn „nepřemýšlej, běhej“, je prostě boží! Je to příjemný relax oproti dětem a práci, kde pořád musím vše řešit a promýšlet. Tak prostě běhám, občas nerozumím proč zrovna takhle, ale vím, že trenér ví. To stačí. Tělo je spokojené a občas mi s odstupem svitne a pochopím i já 😊

  • Dal mi možnost trénovat bez nucených pauz a bez bolesti.

  • Jako bokovka se občas objeví i lepší časy. To taky potěší.

  • A rýsuje se postava. Zajímají Vás kila a cm, co jsem shodila? Mám 175 cm a váhou lítám mezi 75 a 77 kg. U obou dětí jsem v těhotenství nabrala skoro 20 kg. Po prvním jsem byla za rok na své váze. Po druhém mi stále těch 5 kg zůstává nahoře. Ale oblečení nosím stejné jako před porodem a tělo se rýsuje, zpevňuje. Sice se mi to číslo váhy nelíbí, ale uvědomila jsem si, že nejde o to, kolik vážíte, ale jak ta kila nosíte a jaký ze sebe máte pocit. Běh mi shodil ceulitidu na nohou a na zadku a vyrýsoval břicho. A chlapi se za mnou pořád otáčí, takže to asi zas tak špatný nebude :-D


Nejsem profík, ale když něco dělám, chci to dělat pořádně, chci z toho mít dobrý pocit. A chci se sama sobě líbit v zrcadle. I díky tréninkům se mi to daří. Honza Vám pomůže trénovat zdravě a chytře a to se projeví na výsledcích, ať už chcete honit výkony nebo figuru. Ať Vás běhání baví a máte ze sebe radost 😉

649 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments

Rated 0 out of 5 stars.
No ratings yet

Add a rating
Příspěvek: Blog2 Post
bottom of page