Výsledek dotazníku

První vlaštovky dotazníku jsem už zpracoval a přehledně přichystal v následujícím článečku.
Předem avizuji, že kouzlo statistických údajů získaných z dotazníků má několik nevýhod:

  1. Odpovídají pouze ti, kteří chtějí a mají na to čas
  2. Odpovídají pouze ti z míst, kde se dotazník objevil
  3. Odpovědi mohou být " přikrášleny " vzhledem k povaze dotazníku
  4. Efekt sociální buliny - individuální mushing
  5. Mnoho dalších vlivů, které výsledek zkreslují
Abych zbytečně neprotahoval, tak přejdu rovnou k prvním zajímavostem.

Průměrným respondetem dotazníku je žena ve věku 31,3 let věnující se canicrossu na neoficiální úrovni s jedním psem a to křížencem. Nejvíce ji vadí agresivita psů na trati. Také jí vadí nesportovní chování některých závodníků a porušování pravidel. Naopak na závodech má ráda jejich atmosféru a možnost setkat se s přáteli.

Následně přikládám tři grafy, které nepřekvapí:

Jakým disciplínám se věnují naši respondenti?


Ženy obecně inklinují k méně technické disciplíně běhu. To celých 48% respondentek, na druhém místě mají koloběžku následovanou kolem. U mužů také dominuje běh, nicméně pouze 37% odpovídajících se mu věnuje. Následuje koloběžka, kolo a běžky a spřežení.


Že byli respondetni výhradně začínající individuální musheři je zjevné již druhého grafu, který jasně ukázal, že 86,4% odpovídajících má maximálně dva sportující psy. Z toho 54,3 % jich má pouze jednoho. Poměr psů se mezi pohlavími nijak neliší. 

Zajímavý vztah má počet psů k věku majitele. Do věku 28 let mají obvykle 2-3 sportující psy. Mezi 30 -40 lety bývají maximálně 1-2 sportující psi, zatímco respondenti po 40. roku mají opět více jak 3 psy.
Kdyby tento poměr zůstal stejný i při více jak několika tisících respondetech, lze potvrdit, že mushing časem ustupuje rodině a po "odkopnutí" dětí z rodinného hnízda se vrací opět do hlavní role.

























Jaké vzdálenosti jsou populárnější 

Odpovědi bych bral s velkou rezervou, protože stejně jako ostatní jsou tato data zkresena sociální bublinou. Dalším faktem je skutečnost, že tuzemské závody se zaměřují hlavně na sprintové tratě a MID je alespoň na svazové úrovni v útlumu.
Sprint táhne a táhnout bude i v následujících letech. Na delší tratě se závodníci dostávají postupem času. Co si budeme povídat, připravit psa na midový nebo dokonce longový závod tak, aby podal 100% výkon, už není legrace a vyžaduje to mnohaleté zkušenosti a také dost času. 

Používaná plemena


Původně jsem chtěl rozepisovat všechna různá plemena a jejich zastoupení, ale po drobných úpravách dat jsem došel k závěru, že tento údaj není nijak vypovídající. Nenašel jsem vztah mezi plemeny a pohlavím respondenta. Není ani vztah mezi sportovní disciplínou nebo vzdáleností a plemenem, kromě sibiřských husky, samojedů a dalších seveřanů, kteří převážně startují na MID a LONG tratích. 

Proto jsem se rozhodl vyhodnotit Vaše odpovědi volným textem:
Nejčastější rasou je žádná. :-) Jde o křížence všech velikostí, barev a plemen. Druhý nejčastější je BOC, AUO a BOM. V těsném závěsu se zaháčkovala ESP (kam lze schovat každého křížence NKO, POI a Greyhounda). Následují ovčáci, pointeři a ohaři a nesmím zapomenout na bull plemena, která se objevují často v křížencích. 

Jak je to s účastí na různých typech závodů?


89% odpovídajích se účastní neoficiálních závodů mimo termínový kalendář ČASS a z toho téměř polovina se neúčastní těch v termínovém kalendáři ČASS.
29% odpovídajích se účastní oficiálních závodů uvedených v termínovém kalendáři ČASS. a z toho pouhá 4% se neúčastní těch mimo ČASS.
9% respondentů se účastní MČR a 7% se účastní i závodů ME a MS.

Z toho vyplývá, že polovina začínajících individuálů se nehrne na závody dle ČASS, ale naopak většina závodníků z oficiálních mushingových klubů nerozlišuje mezi závody, na které se hlásí. 
Nízká účast na MČR je daná nutností členství v klubu a ČASS a složenými testy z řádů.

Dovolím si osobní poznámku:
Je škoda, že tolik začínajících sportovců nenavštěvuje závody v termínovém kalendáři. To úzce souvisí i s polopravdami a desinformacemi o oficiálním mushingu ČASS, které v našem sportu kolují. Neexistuje lepší místo jak si osvojit pravidla sportu, vidět zkušené závodníky a přiučit se jejich dovednostem. 

Co ti na tuzemských závodech nejvíce vadí?:

Odpovědi jsem sepsal v heslech dle jejich výskytu v odpovědích, nejčastějších s číslem 1
  1. Nedodržování pravidel
  2. Agresivita psů na trati
  3. Málo závodů na Moravě
  4. Nevraživost mezi závodníky pramenící z rozdílnosti v plemenech, které mají
  5. Neinformovanost závodníků
  6. Profi závodníci na závodech pro začátečníky
  7. ESP (nefér závodění ESP versus ostatní)
  8. Neochota organizátorů řešit stížnosti závodníků
  9. Dlouhé a zbytečné prostoje
  10. Špatně změřené časy
  11. Málo kategorií a nefér dělení kategorií
  12. Nedostatek parkovacích míst
  13. Nepřehledné značení tras
  14. Pomluvy
  15. Nejednotnost pravidel
Vybrané příspěvky:
Pro odlehčení a názornost přidávám pár citací. Text jsem upravil tak, aby nikoho cíleně neurážel. Chci jen vizualizovat nálady, nikoliv podněcovat k incidentům.
  • "Když si někteří majitelé ESP myslí, že jim patří celá trať a ostatní jim na trati "zavázejí", pričemž často ta jejich ESP-čka žerou na trati při předbíhání ostatní psy..."
  • "Nejednotnost pravidel ČASS vs hobby. Čass je někdy trochu jako dinosaurus a hobby zase jako cirkus."
  • "Zhoršující se vztahy mezi mushery. Vztahy se promítají i do závodů. V tom smyslu, že pro někoho pravidla platí a u někoho se dají obejít."
  • "Vadí mi, že jsou na závodech (těch obyčejných jako je Leskros, Tlapkros, Votvírák, apod.) profi závodníci (např. *******) hodnoceni ve stejné kategorii jako ti hobby. Obyčejný běžec tak nemá šanci dosáhnout na medaili i když by si to někteří za ten výkon opravdu zasloužili. Je nepříjemné jít do předem prohraného závodu. A to už dokonce na Leskrosu vybíhali profesionálové první a v jiné skupině, aby je ostatní nebrzdili, takže bylo jasné už od začátku, že budou s časy někde úplně jinde, a přesto byli nakonec vyhodnoceni s ostatními. Hobby závodník do toho dá celé srdce a radost a pak vidí jak tam stojí mistryně světa, která se skoro ani nemusela snažit. Je hezké s nimi porovnat čas, ale vyhodnoceni by podle mě měli být zvlášť."
  • ESP
V našem sportu neexistují profesionálové. Všichni jsme amatéři a všichni to děláme z lásky k našemu sportu a psům. Tvrdit, že hobby běžec do toho dává celé srdce a víc se nadře je hloupé. Ten kdo vyhrál, vyhrál díky tvrdé a mnohaleté práci. Naopak si zaslouží úctu a respekt kam až to dotáhl. Každý hobbík může být elitním závodníkem, jen musí zatnout zuby a neočekávat bednu po první sezoně :-) S úctou autor...

Co se ti na tuzemských závodech líbí?:

  • Atmosféra
  • Tratě
  • Program závodů
  • Organizace závodů
  • Konkurence a závodění
  • Rozmanitost plemen
  • Setkání s přáteli
  • Připravenost závodů
  • Možnost výběru závodu
Vybrané příspěvky:
  • "Pro mě je to dovolená. Ale úplně nejvíc se mi líbí těch moc pejsků pohromadě, atmosféra, přátelé. Setkání s psí rodinou. No tak dobře ty neznáme tratě. Ten pocit na trati a spojení dvou  závodních srdcí nejde popsat."
  • "Skvělá kvalita ostatních závodnic, myslím, že i na tuzemských závodech (alespoň v canicrossu žen) hned zjistíš, jak bys na tom cca byla na mistroství Světa."
  • "Když mají ještě program navíc (např. Rockotéka na Bělči, akce pro děti i dospělé na Hrobské jízdě apod.)"
  • "Skvělá práce pořadatelů, přátelská atmosféra. A nesmím zapomenout na Helu Levíčkovou, která se věnuje závodníkům a pejskům i když sama závodí."
  • "Znám neoficiální závody, kde se řadí na start dle uvedené průměrné rychlosti v přihlášce a to eliminuje kontakt psů. Nevadí mi předjíždění, ale agresivita u psů a tímto se to eliminuje."
  • "Líbí se mi, když tomu někdo umí udělat super atmosféru a přilákat i diváky - viz např. moderátor na Bělči. Závod pak má větší náboj. Líbí se mi přátelské prostředí a ochotní organizátoři a samozřejmě večerní/noční musheráky :)"


Závěrem


Překvapilo mě kolik lidí si uvědomuje, že agrese na trati je problém. Je to velký problém, který se jen tak nevytratí. Jako organizátor dělám, co dovedu, abych minimalizoval možnost setkávání se psů na trati na minimum. Startovky si stavím sám před závodem a lovím historická data z internetu, abych mohl postavit bezpečnou startovku. Nicměné tím neřeším příčinu, ale pouze předcházím problémům. 

Je na nás na závodnících, abychom si sáhli do svědomí a zeptali se, jestli je nutné hlásit se na závody se psem, který není 100%, co se týká konfliktů. Je dobré si uvědomit, že můj pes zkazí psa někoho jiného a to i na několik závodů nebo i sezón. Nebuďme sobci!

Všem bych chtěl moc poděkovat za ochotu odpovědět! I Vaše osobní vzkazy mě obrovsky nakoply k další práci. 

V našem sportu neexistují profesionálové. Všichni jsme amatéři a všichni to děláme z lásky ke sportu a psům. Každý hobbík může být elitním závodníkem, jen musí zatnout zuby a vydržet.

Rozhodl jsem se také přehodnotit možnost rozdělit závodníky dle výkonnosti. Byť je to nad rámec toho, co závodní řády a směrnice popisují, tak velice časté narážky na "profesionály" pramení z frustrace. 
Pokud mi to tedy současná "pandemie" vůbec dovolí, tak bych rád realizoval menší "test" s časovými limity výkonnostních tříd a jejich následné rozdělení dle pohlaví a věku psovoda.

Komentáře

Oblíbené

Low carb stravování ve sportu

10 důležitých podmínek pro hubnutí během