Hledat v blogu

Zrazený psí tahoun

Úvod

Mnoho z Vás již jistě zažilo tu nepříjemnou situaci, kdy jeho pes z nějakého důvodu přestal tahat. Pokud ne zrovna ten Váš, tak určitě znáte někoho, jehož pes z nějakého důvodu zvolnil v tahu nebo dokonce úplně přestal tahat. Následovala detektivní činnost, co se vlastně stalo, proč psa přestala bavit práce, kterou tak miloval. Ne vždy je příčina tak zjevná, jako je pád na koloběžce/kole nebo poštípání od jiného psa. Co vše tedy může být původcem frustrace nebo strachu a povede k tomu, že Váš tahoun ztratí o tah zájem? Níže naleznete několik situací a přístupů, které z Vašeho psa spolehlivě vytvoří „netahače“. 
Body nejsou pouhou úvahou, ale často popisem skutečných případů.

Individuální předpoklady

Ať je Váš tahoun pes nebo fenka, tak velmi záleží na věku a jeho zkušenostech s daným sportem. Systém jakým je trénován a vychováván a samozřejmě genetické predispozice. 

Věk: 

Nejvíce náchylní k tzv. zrazení se tahem jsou dospívající, nezkušení psi od roka života do dvou až tří let. Věk je individuální a záleží na mnoha aspektech. Malá a střední plemena dospívají mnohem dříve, velká plemena později. Feny i psi mohou dospívat až ve 2-3 letech. Feny ovšem plně dospívají až s prvním a druhým háráním. V tomto věku jsou obě pohlaví velmi citlivá na jakékoli negativní zkušenosti a mohou si dokonce osvojit vzorce chování, které už se během dalšího života velmi těžko odstraňují.

Mentální síla: 

Dědičnost nám nepředává jen barvu, velikost a celkovou podobu. Psi dostanou do vínku i odolnost vůči stresu a další aspekty, které se dál utvářejí na základě zkušeností během dospívání. Základ je však daný. Co může být pro jednoho psa hračka, jiný jen tak nezvládne. Neznamená to, že ten či onen je lepší. Vyžaduje to pouze schopnost adekvátně přistupovat ke svému zvířeti a naučit se s ním i pracovat.

Zkušenosti:

Každý zkušený závodník ví, že u psa musí převládat pouze pozitivní zkušenosti. Musí svou práci milovat a nebát se nečekaných událostí. Být sebevědomý v tom, co dělá, a zároveň vyrovnaný. Abyste toho dosáhli, tak se nesmí stát, že Váš pes získá špatnou zkušenost nebo nějaký zlozvyk, který se neslučuje s výše popsaným očekáváním. Všeho moc škodí, aby pes byl opravdu zkušený, tak i ty špatné zkušenosti musí projít. Je však důležité, aby převažovali ty dobré. Na co si tedy dávat pozor??

Nejčastější původci problému

Záběr z kamery často poslouží jako jasný identifikátor problému a usvědčí viníka...

Štípanec:

Pod tento název jsem schoval více situací, které však mají stejného jmenovatele. Díky rostoucí popularitě se s tímto problémem setkáváme stále častěji. Je jím agrese ze strany jiného psa na trati. Z pohledu zatím nezkušeného psa to může mít fatální následky. Štípnutí v závodu znamená, že Váš pes, který se soustředil na trať před sebou, najednou musí řešit něco úplně jiného, co vůbec nečekal. Samozřejmě jde o hrubé porušení pravidel, to Vám však špatnou zkušenost neodpáře. Některý pes to nemusí vůbec řešit, jiný se s tím srovná po dalším závodě bez konfliktu a pro jiného je to práce na celý rok, aby jeho pes vůbec opět nastoupil na start.
 
Pokud pes i přesto bude tahat, může to u něj vyvolat přehnané reakce na všechny psy, kteří ho budou předbíhat. Tehdy může být spouštěč už jen pohled na Vašeho psa. Obvykle bude reagovat buď agresí nebo okamžitým povolením v tahu. Při opakovaném štípnutí se může u Vašeho psa, který byl původně nekonfliktní, vytvořit vzorec chování, kterým bude riziko sám eliminovat.



Startovní vřava:

Při startech se může pokazit opravdu mnoho. I při bezpečnějším intervalovém startu je nutné si držet psa nakrátko a vyvarovat se kontaktu s ostatními. Atmosféra, která s blížícím se startem houstne, promění i relativně klidného psa ve řvoucí monstrum. Štípance a jiné výpady tak mohou snadno přijít i zde. Hromadný start už je jiná liga. Divácky velmi atraktivní a bohužel stále častěji k vidění i na „amatérských“ závodech. Buďte soudní a necpěte se do čela startovního pole. Hromadný start vyžaduje notnou dávku sebereflexe a hlavně dokonalou znalost svého psa a svých možností. Prozkoumejte prvních několik set metrů po startu první zatáčku a další detaily, to vám pomůže při rozhodování kam se postavit na startu. Nejste nejrychlejší? Nechoďte dopředu, je váš pes citlivější až bázlivý? Dopřejte mu dostatek prostoru a kontrolu nad situací, to znamená stoupnout si dozadu, aby měl vše před sebou a viděl co se děje. Závod se vyhrává v cíli, ne na startu, proto by startujte s rozumem v hrsti. Štípance, pády, zamotání a mačkanice mohou přijít ve zlomku vteřiny, tak se jim chytře vyhněte.

Foto: Kristýna Bečvářová, Saďák 2017

Pád za psem:

Dalším velmi častým jevem je nezvládnutí jízdy na kole nebo koloběžce. Pád za psem je vždy nepříjemný jak pro Vás, tak i pro Vašeho psa. Opět záleží na všech výše zmíněných faktorech, jako je věk, zkušenost a celková povaha zvířete. Nějaký pes nebude řešit ani větší sbírku pádů v jedné jízdě a jiný už se před koloběžku nepostaví ani po zkušenosti s jedním pádem. 
Ať je to tak či tak, doporučuji koloběžku pevně držet a nepouštět, i když se už válíte v prachu. Nejhorším zážitkem je situace, kdy pes koloběžku táhne a nemůže jí utéct. Může se dostat až do takového stavu strachu, že už ho dohromady nedáte nikdy. Stejně tak si dávejte pozor na omotání okolo stromů a jiné faktory, které mohou vyvolat strachovou reakci. Vžijte se do Vašeho psa, který v rychlosti přes 25 km/hod za sebou táhne kus železa na kolech a adrenalinem nabitého páníčka. Zvuky odlétajícího kamení a zvuky nárazů kořenů o rám mohou zadělat na pěkný problém, když je to první zkušenost s touto disciplínou.

Technické tratě od útlého věku:

 Abychom psa naučili tahat spolehlivě, tak mu musíme dát šanci se postupně adaptovat. To znamené postupně zvedat kritéria, která má pes zvládnout. Je nesmysl vzít nezkušeného psa na běh 3-4 km na technicky náročné trati plné jiných psů. Nejprve začneme krátkými úseky na snadné trati ve skupině psů, které dobře zná. Postupně se prodlužuje doba tahu úměrně věku, zkušenosti a kondici. Následně můžeme přidávat cizí psy (malé závody) nebo vybrat technicky složitější tratě. Nerovnosti, nebezpečné úseky atp. 
Mějte na paměti, že pokud trénujete jedno kritérium, třeba zvykání na psy, tak by ostatní kritéria jako je prostředí a doba v tahu měli být snazší než je obvyklé. Proces učení je vždy stejný ať jde o výcvik poslušnosti nebo trénink sportu.  

Mistrem vesmíru za dva dny:

Tohoto původce problému není tak snadné identifikovat. Zejména to vyžaduje obrovskou dávku sebereflexe. Ačkoliv nepadáte a nikdo Vašeho psa neštípnul, tak jeho zápal postupně odchází. Pak je nutné stoupnout si před zrcadlo a zeptat se sám sebe, co vlastně od svého psa očekávám. Psychický tlak na psa, aby podával neustále obrovské výkony, a následná frustrace, když se to nepodaří, je zaručená cesta do pekel. Naše ambice musí jít stranou. Tréninky musí být vždy zábavou. Trestat psa v cíli za nedostatečný výkon může jen slabí čověk s komplexem, nikoliv plnohodnotný sportovní parťák!

Syndrom vyhoření způsobený psychickým tlakem je velmi těžko odstranitelný. Je dán povahou závodníka a pes Vám na přetvářku nenaletí. Ani úsměv a milý hlas, který maskuje vnitřní stres a napětí, nic nevyřeší.

Trénink není závod:

Na tréninku nezávodíme, zde trávíme volné chvíle se svým psem a oba se učíme něčemu novému. Když se nedaří, tak to není důvodem ke vzteku. Na trénink se musí těšit pes i Vy. Jakmile jeden z týmu není v rozpoložení, které by mu dovolovalo trénink si náležitě užít, je lepší ho vůbec neabsolvovat. 
Špičkování s přáteli je v pořádku, pokud zůstává v rozumné míře.  

Fyzická kondice:

Tím se myslí neodpovídající fyzická kondice nebo i přetrénovanost. Když budete pozorně sledovat a poslouchat zkušené závodníky, možná si všimnete, že tréninky postupně ztěžují. Jejich psi si každý rok procházejí stejným procesem postupného nabírání kondice, aby tréninky a závody snadno zvládali. 

I když jsou to už mistři světa nebo Evropy, tak je tréninková rutina vždy stejná a má to svůj smysl. Každý rok se začíná znovu a znovu, byť je pes již zkušený. Kondice je základem. Pokud po svém psu budete pravidelně chtít výkony, které zdaleka neodpovídají jeho kondici, tak se Vám to šeredně vymstí. 

Vídáme to dnes a denně - pes dobíhající u nohy páníčka do cíle, unavený a zničený. Není to dojemné, ale je to k pláči. Pokud nechci, aby mi pes v tahu vyhořel, musím ho připravit tak, aby cílovou čárou prosvištěl, jako by ani neběžel celý závod. Bez ohledu na velikost a plemeno by Váš pes měl být ve výborné fyzické kondici.

Závěr

Ať je Váš problém jakýkoliv, tak se o něm nebojte bavit. První krok ke zdárnému řešení problému je si přiznat, že problém existuje a můžu za něj já nebo něco, co jsem dovolil, aby se stalo. Můžete namítat, že štípnutí nebo napadení psa neovlivníte. Nezapomeňte však, že právě Vy jste psa do závodu vzal a s Vámi tu zkušenost nabyl. Přistupujte k tréninku zodpovědně a vždy dávejte přednost potřebám a komfortu Vašeho psa před Vašimi ambicemi a cíli.

Zaujal Vás můj blog? Nezapomeňte odebírat tlačítkem v levém horním rohu!

FOTO: Kristána Bečvářová

Komentáře

Oblíbené

Low carb stravování ve sportu

10 důležitých podmínek pro hubnutí během