Kosterní svaly psa aneb tuky nebo sacharidy?

Kosterní svalstvo psa

Tuky nebo sacharidy, přehřátí nebo zakyselení?

Než se pustím do výpisu překladů a výňatků některých studií, tak na úvod vysvětlím termíny,

které zde naleznete. Předejdeme tím dezinformaci a nepochopení článku jako celku.

Svalová vlákna: Základní stavební jednotka svalu. Jejich poměr a typ se během života

nemění a je ovlivněn dědičně po rodičích a prarodičích, a to až z 95 %. Existuje domněnka, že

některá svalová vlákna mají tendenci se během života přizpůsobovat nejčastěji vykonávané

činnosti.

VO2max: Maximální využitelnost kyslíku. Udává se v mililitrech na kilogram po dobu jedné

minuty. Průměrný zdravý muž má VO2max od 30-40 ml/kg/min, špičkový sportovec může

dosáhnout i více než 70 ml/kg/min. Průměrný německý ohař může mít VO2max mezi 350-

450 ml/kg/min.

Známé typy svalových vláken:

• Typ I – SO (slow oxidative): Pomalá oxidační „červená“ vlákna s vysokým obsahem

myoglobinu, velkou oxidační kapacitou a pomalou unavitelností se uplatňují

především při vytrvalostních zátěžích nižší intenzity. Díky vysoké oxidační kapacitě

dokážou velmi efektivně využívat tuky jako primární zdroj energie.

• Typ II A – FOG (fast oxidative glycolytic): Rychlá oxidační glykolytická vlákna se

střední oxidační kapacitou, vysokou glykolytickou kapacitou, rychlou kontrakcí a

středně rychlou unavitelností se uplatňují při zátěžích střední až submaximální

intenzity, které provází aerobní i anaerobní způsob úhrady energie.

• Typ II B – FG (fast glykolytic): Rychlá glykolytická vlákna s nízkou oxidační

kapacitou, nejvyšší kapacitou glykolytickou, rychle se kontrahující, ale také rychle

unavitelná jsou zapojena při silových a rychlostních výkonech maximální intenzity

s převahou anaerobního energetického metabolismu.

• Typ III nediferencovaná: Jejich přesné určení není známé. Několik studií

předpokládá, že tato svalová vlákna mají schopnost se během života přizpůsobovat

tomu druhu práce a zatížení, který převládá.

Svalstvo

Kosterní svalstvo tvoří 30 % – 50 % hmotnosti těla psa. V psích svalech je jen málo vazivové

složky, převládá svalová tkáň, přičemž v hlubokých svalech končetin zcela převládají pomalá

červená vlákna typu I (SO), která zajišťují neustálé napětí, aniž by se unavila. V povrchových

svalech jsou červená vlákna společně s rychlými bílými vlákny typu II A (FOG), která

umožňují rychlý silový pohyb a přitom jsou rovněž velmi odolná proti únavě. Svaly

odpovídají přizpůsobení psa jako vytrvalého běžce. Rychlá červená vlákna, která umožňují

maximální silový pohyb typu II B (FG), která se rychle unaví, jsou u psa jen ve velmi

zanedbatelném množství.

Zajímavost: Svaly chrta a všech jeho příbuzných mají daleko větší zásoby glykogenu. Dále

dokáží efektivněji odplavovat kyselinu mléčnou a snáze se okysličují, než je tomu u kříženců a

ostatních plemen.

Skladba vláken u psa

 

Svaly psa jsou velmi dobře přizpůsobeny k rychlému a dlouhotrvajícímu výkonu. Vzhledem k

jejich stavbě, kde převažují vlákna I. typu místy doplněná o vlákna typu II A, je tedy

předpoklad pro velkou odolnost vůči zakyselení a následné únavě vlivem pohybu.

Hlavním zdrojem energie těchto dvou typů vláken je tuk a částečně energie uložená ve

svalech ve formě glykogenu. Díky absenci svalových vláken typu II B nevzniká nutnost

zásobování kosterních svalů rychlou energií z jednoduchých cukrů.

Dle skladby svalů psa a jeho vysoké VO2max dojde při nadměrné práci dříve ke kompletnímu

přehřátí organismu než k nadměrnému nahromadění kyseliny mléčné ve svalech.

Maximální využitelnost kyslíku a typ svalových vláken hraje hlavní roli

Připomeňme si, že již Rob Downey ve své přednášce, která se konala při ME v Novém Městě

na Moravě, zmínil studii, která potvrzovala, že VO2max u psa je až šestinásobně větší, než

dosahují špičkoví vytrvalečtí běžci. Na základě této informace je tedy jasné, že k tzv.

překyselení psa bude muset docházet v naprosto jiných zátěžích než u člověka. Nicméně toto

zjištění také podporuje tvrzení, že pes zvládá hravě využívat tuk jako zdroj energie i v

krizových silových fázích zátěže, kdy člověk sahá už jen po sacharidech, které je možné pálit

i bez přítomnosti kyslíku.

Napomáhá mu tedy nejen jeho obrovská VO2max, ale také složení svalových vláken.

S dostatkem kyslíku totiž svalová vlákna typu I SO a II A FOG nemusí sahat po sacharidech,

ale zvládají oxidovat tuky, tj. efektivnější zdroj energie.

Realita internetových diskuzí:

V internetových diskuzích se často dočteme různé protichůdné názory jako například tyto:

• Pes pro svůj výkon potřebuje hlavně sacharidy.

• Pes pro svůj výkon potřebuje pouze tuky.

• Pes se vlivem nadměrné zátěže může zakyselit stejně jako člověk, a proto ve výkonu

výrazně povolí.

Co je a co není pravda, nikdo asi nerozlouskne. Výrobci krmiv, závodníci, vědecké studie a

ostatní skupiny budou mít vždy svůj vlastní názor. Nicméně zde přikládám několik faktů,

které Vám mohou pomoci dokreslit Váš názor.
Jak napsal RNDr. Milan Šťourač v článku o krmení masem: "Existuje řada studií, kterými různé firmy potvrzují pozitivní vliv průmyslové stravy na zdraví a život psa. Studie o přirozené stravě by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Žádný masozávod si takovou studii nezadal, žádný masozávod nemotivuje veterinární lékaře k propagaci jeho produktů."

• Pes pro svůj výkon nepotřebuje hlavně sacharidy. Rozhodně ne jednoduché sacharidy

získané před výkonem ze stravy. Když už využívá sacharidy, tak jsou to energetické zásoby

uložené ve formě glykogenu ve svalech. Nicméně každý sval používá pouze svou

glykogenovou zásobu. Spotřebovaný glykogen se po výkonu automaticky doplňuje a není

podmínkou ho uměle doplňovat sacharidy, ačkoliv je to rychlejší řešení. Často se pro doplnění

používá oligosacharid maltodextrin. Bohužel se podle posledních studií ukázalo, že má

vysoký glykemický index, a proto má velký vliv na hladinu inzulinu v krvi. Byly popsány i

vedlejší účinky jako kožní alergická reakce, problémy s dýcháním a nechtěné přibírání

hmotnosti.

• Pes pro svůj výkon nepoužívá ani pouze čisté tuky. Vždy v každé zátěži využívá směs tuků,

glykogenu a dalších látek. Poměr této směsi je závislý na míře zátěže a schopnosti organismu

efektivně využívat tuky i ve vyšší zátěži. Pokud je tedy pes dokrmován sacharidy, tak je jeho

schopnost štěpit tuky ve vyšší zátěži velmi nízká a organismus se spoléhá na rychlé cukry,

které však velmi rychle spotřebuje - v řádu několika minut v závislosti k míře zátěže.

• Hodnota maximální využitelnosti kyslíku psa a jeho neschopnost se ochlazovat potem

odpovídá na otázku, jestli se pes dříve přehřeje nebo zakyselí. Jak uvedl Rob Downey, tak

tělesná teplota psa při výkonu stoupá mnohem rychleji než na nejteplejší poušti světa. U trénovaného psa v dobré fyzické kondici naopak kyselina mléčná nemá tolik šance se hromadit, protože využitelnost kyslíku, potažmo okysličení svalů je na velmi vysoké úrovni. To ovšem neznamená, že je zakyselení nemožné. V extrémních případech, kdy se pes dostává do velmi vysoké rychlosti a zároveň musí vykonávat silovou práci je riziko zakyselení reálné.

Závěrem

Upozorňuji, že tento článek má pouze informativní charakter, a jak s údaji naložíte, je čistě na Vás. Jedná se o výtah z různých studií, přednášek a informací ze skript pro veterinární lékaře.
V článku pojednávám o metabolismu a svalových vláknech trénovaných psů v pravidelném tréninkovém procesu.

Nezapomeňte odebírat nové články a zajímavosti tlačítkem "odebírat" v levé horní části blogu.
Díky :-)

Zdroje:

https://link.springer.com

http://onlinelibrary.wiley.com

https://www.ncbi.nlm.nih.gov
články RNDr. Milana Šťourače (přední specialista na výživu psů a B.A.R.F)

Přednáška Roba Downeyho