2. Část: Tim Noakes o vážném problému nadměrné hydratace ve vytrvalostních sportech

Kdy jsme začali pít více vody?


Bylo to v době, kdy se do sportu začal aktivně angažovat nápojový průmysl. V roce 1969 zahájil známý americký fyziolog, David Costill, novou studii o hydrataci sportovců. Gatorade se právě dostal na trh (dnes spadá pod Pepsi). Pan Costill tedy oslovil Gatorade a nabídl jim spolupráci při studii, která měla ověřit, zda jejich energetické nápoje skutečně fungují. Motivace pana Costilla byla zřejmá, snažil se získat financování své laboratoře.

Udělal první studii, ve které pracoval s lidmi jako byl Amby Burfoot - vítěz Bostonského maratonu 1968 - bez kapky vody. Costill ho nechal běhat, při zavodňování až 1,2 litru za hodinu na běžícím pásu, a pak pokus opakoval, když nepil.
Když Burfoot přijímal tekutiny, tak se ukázalo, že jeho tělesná teplota je mnohem nižší a proto Costill předpokládal, že je to pro běžce lepší. Ale když test hodnotil subjektivně přímo Amby Burfoot, řekl, že se cítil mnohem lépe, když běžel bez pití. Costill tehdy předpokládal, že je pití při běhu nutné, ačkoli to studie opravdu neprokázala. Neproběhla ani zkouška výkonu a ani žádná studie, která by potvrdila, že nepřijímání tekutin může způsobit problémy. Americká vysoká škola sportovního lékařství požádala Davida Costilla, aby napsal první pokyny k hydrataci sportovců, které udělal v roce 1975. Řekl, že běžci by měli během tréninku pravidelně pít, což je docela dobrá rada.



Poté,  jsem zjistil, což bylo do očí bijící, že jeden nejmenovaný vědec pracující pro americkou armádu rozhodl, že voda je taktická zbraň. Pokud bude armáda povzbuzována k pití více vody během manévrů, bude odolnější vůči úpalu a zlepší se její celkové zdraví. Armáda, konkrétně vojáci, by se tak stali produktivnější.
Byl to čistě nápad tohoto vědce a neměl vůbec žádný vědecký základ. O dva roky později zveřejnil tentýž vědec novinu, která tvrdila, že pokud by američtí vojáci pili 1,9 litru za hodinu, během tréninku ve vysoké teplotě, podávali by mnohem lepší výkon. Opět neexistoval žádný konkrétní důkaz, že by to byla pravda. Problém byl v tom, že tuto radu přijala americká armáda. Změnili pokyny týkající se pití a řekli, že byste měli pít 1,9 litru za hodinu. Stejní lidé, kteří stáli za těmito pokyny, byli poté vyzváni American College of Sports Medicine (ACSM), aby se zapojili do vypracování pokynů pro běžce.

V roce 1996 to vyvrcholilo novými americkými směrnicemi, které uvádějí, že během tréninku musíte pít tolik tekutin, kolik je možné,  a to až 1,2 litru za hodinu. To se stalo mantrou - předběhnout svou vlastní žízeň a co to hlavně při tréninku. Následoval raketový nárůst problémů s hyponatrémií ve vytrvalostním běhu.


V roce 2007 ACSM změnila své pokyny. Existují ještě nějaké reformy, které byste navrhl?

Pijte až když máte žízeň bez ohledu na to, jak velkou váhu ztratíte než se napijete. Směrnice ACSM tvrdí, že člověk by neměl ztratit více než 2 procenta tělesné hmotnosti ve vodě. To je ovšem v rozporu s publikovanými důkazy a zjištěními u elitních sportovců, že pití „před žízní“ zhoršuje výkon.


Můžete něco říct o historii dehydratace a sportovního marketingu?

Jedním z principů prodeje produktu je maximalizovat svůj trh, zejména pokud se jedná o léčivý přípravek nebo přípravek, který má přímí vlivl na zdraví. Podle mého názoru pokyny ACSM z roku 1996 měli hlavně maximalizovat trhy se sportovními nápoji. V podstatě říkají, že je nebezpečné ztrácet zadržené tekutiny, hubnout, během cvičení. Jinými slovy, nezáleží na tom, jaký sport děláte, musíte pít stejnou rychlostí, jakou se potíte. A hlavně nesmíte čekat na žízeň. To znamená, že pokud chodíte do posilovny a cvičíte déle než 10 minut, musíte začít pít dříve, než začnete cvičit.

To logicky zvyšuje velikost trhu vašeho produkt, od běžných maratonců až po každého, kdo cvičí. Ve finále to vypadalo tak, že když jste šli po ulici a viděli jste běžce, tak s sebou nesl láhev vody. Stávali se cílovým uživatelem vašeho produktu. Podařilo se jim změnit chování a uvažování nad hydratací ve všech výkonnostních úrovních běhu, cyklistyky a triatlonu. Důsledkem toho je, že prodeje jejich produktů prudce narůstají.
Výrobci museli démonizovat dehydrataci a udělat z ní nemoc. Nyní je dehydratace nemoc a má pouze jeden příznak, a tou je žízeň. Žízeň se stala osobním selháním sportovce. Pokud začnete cvičit a nepijete, tak po určité době budete mít žízeň - to je způsob, jak vám vaše tělo dává signál, že je třeba doplnit tekutiny. Myšlenka, že byste měli pít před žízní, je naprosto nesmyslná. Jak jsem řekl, vyvinuli jsme se tak, abychom vydrželi dlouho bez vody a žízeň nám měla pomoci. Nemusíme svému tělu říkat, kdy pít. Přísun tekutin reguluje právě žízeň.

Proč by se tedy lidé měli lišit od všech ostatních tvorů na zemi, aby jim někdo musel diktovat, kdy a jak mají pít? Skutečností je, že nám to nikdo říkat nemusí, naše tělo to ví nejlépe. Disponujeme 300 miliony let vyvinutým systémem, který vám s neuvěřitelnou přesností řekne, kolik a kdy potřebujete pít tekutin. Říká se tomu žízeň. Pokud spoléháte na žízeň, nebudete dehydratováni a nikdy nebudete také nadměrně hydratovaní.

Jakou radu o hydrataci byste tedy dal lidem, kteří se chystají na svůj první maraton?

To je skvělá otázka, protože by se nelišila od rady, kterou bych dal komukoliv jinému. Poslouchejte vaše tělo a vaše tělo vám řekne co potřebuje. Již existují důkazy, které naznačují, že pokud pijete před žízní, tak to má negativní vliv na váš výkon, stejně jako má negativní vliv to, pokud budete pít méně než tělo žádá.
Žízeň je řeč vašeho těla, které se vám snaží říci: Poslouchej, potřebuji tekutinu. Pokud tuto tekutinu nedodáš, zpomalím tě. Teprve když se napiješ, začnu zase pracovat normálně. Mozek vám bohužel neumí a nemůže říct, že když pijete moc a pijete před žízní, tak zpomalíte. Tu zprávu nikdy přenášet nemusel a neumí s ní pracovat. Běžíte tedy pomaleji, aniž byste si to uvědomovali. To je velmi důležité mít na paměti!


Lidé se nemusí bát přehřátí? Nebo by si ho neměli spojovat s dehydratací?

Neměli byste si spojovat přehřívání s dehydratací. Přehřejete se, když běžíte příliš rychle, bežíte nad Vaše schopnosti. Nepřehříváte se, protože máte málo tekutin. Mozek je příliš chytrý na to, aby to dopustil. Pokud nebudete pít, mozek vás zpomalí a to sníží vaši tělesnou teplotu, nezvýší ji. Máme několik skvělých studií, kde jsme sledovali půlmaratonce, maratonce a ultramaratonce. Čím delší je závod, tím nižší je tělesná teplota, protože běží pomaleji. Jejich úroveň dehydratace je téměř stejná bez ohledu na vzdálenost, kterou uběhnou. Existuje určité pravidlo, ať už běháte jakoukoli vzdálenost a pijete správně, vždy budete na stejné úrovni úbytku tekutin bez ohledu na to, kolik kilometrů jste dosud uběhli. Problémem však je, že čím rychleji běžíte, tím teplejší jste. Faktem je, že úpal se na závodech vyskytuje velmi, velmi zřídka. Je to výjimka, ne pravidlo.
Když se to už stane, jsou to vždy výjimečné okolnosti. Většina z takto postížených lidí má nějaké jiné průvodní okolnosti, které jsou tím problémem. Může to být užíváním léků nebo mají infekci či jiný handicap. Pokud se během závodu rozvine úpal, stalo se něco jiného, než že je nedostatek tekutin, ​​a to ovlivnilo schopnost vašeho těla regulovat teplotu. Je naprosto bezpečné běžet v letním horku, Pokud Vaše tělo nění oslabeno, tak se postará o to, aby jste se do cíle dostali před tím, než se přehřejete.




Jsou společnosti vyrábějící sportovní nápoje zodpovědné za udržování tohoto mýtu?

Při psaní této knihy jsem se dozvěděl, že si musíme dávat pozor na informace, které přijímáme. Musíme je poslouchat velmi, velmi pečlivě, abychom zjistili, zda je to pravda, nebo jestli jsou to předpojaté informace, které nás nutí věřit, a stojí za nimi komerční podtext. Buďte podezřívaví k vědcům a jejich studiím, kteřé mluví jménem a ve prospěch průmyslu. Jak nezávislé jsou? To je velmi důležitá otázka, kterou si musíme pokládat.

Jakou čekáte reakci na Vaši knihu ve sportovní komunitě?

Myslím, že spustí hodně hněvu a ten hněv bude namířen proti mně, protože zpochybňuji velmi silně zažité dogma. Lidé často neradi mění své zvyky a pohled na svět. Bude i mnoho lidí, kteří zjistí, že to funguje: "Nemusím pít tolik, jak jsem si myslel". Ve skutečnosti se již mnoho lidí tímto způsobem naučilo žít. Myslím, že to bude pomalý proces, ale nakonec pravdu poznáme.
Běžci nakonec zjistí, že nepijí tolik a jejich výkony se ve skutečnosti zlepšují, když pijí až s žízní. Nevím, co udělá průmysl. Nevím, jestli to budou úplně ignorovat, a pokračovat na jejich veselé cestě a podporující nadměrné pití. Mohli by na mě zaútočit, ale nemyslím si, že je to opravdu dobrý způsob. Tím by jen na mě upoutali větší pozornost. Více lidí  by si pak přečetlo fakta a více lidí by si mohlo uvědomit, kde je pravda. Doufám, že tím lidem otevřu mysl.

Rozhovor s Dr. Timem Noakesem vedl Joe Spring

Komentáře

Oblíbené

Low carb stravování ve sportu

10 důležitých podmínek pro hubnutí během