Zrazený psí tahoun

Úvod

Mnoho z nás již jistě zažilo tu nepříjemnou situaci, kdy jeho pes z nějakého důvodu přestal tahat. Pokud ne zrovna ten Váš, tak určitě znáte někoho, jehož pejsek z nějakého důvodu zvolnil v tahu nebo dokonce úplně přestal tahat. Následuje detektivní činnost, co se vlastně stalo, proč psa přestala bavit práce, kterou tak miloval. Ne vždy je příčina tak zjevná, jako je pád na koloběžce/kole nebo poštípání od jiného psa. Co vše tedy může být původcem frustrace nebo strachu a povede k tomu, že Váš tahoun ztratí o tah zájem? Shrnul jsem několik situací a přístupů, které z Vašeho pejska vytvoří „netahače“. Mnoho z nich jsem zažil osobně a některé jsem pozoroval u svých přátel z klubu.

Individuální předpoklady

Ať je Váš tahoun pes nebo fenka, tak velmi záleží na věku a jeho zkušenostech s daným sportem.

Věk: Nejvíce náchylní k tzv. zrazení se tahem jsou dospívající pejsci od roka života do dvou až tří let. Věk je individuální a záleží na mnoha aspektech. Malá a střední plemena dospívají mnohem dříve, velká plemena později. Feny i psi mohou dospívat až ve 2-3 letech. Feny ovšem plně dospívají až s prvním a druhým háráním. V tomto věku jsou obě pohlaví velmi citlivá na jakékoli negativní zkušenosti a mohou si dokonce osvojit vzorce chování, které už se během dalšího života velmi těžko odstraňují.

Mentální síla: Dědičnost nám nepředává jen barvu, velikost a celkovou podobu. Psi dostanou do vínku i odolnost vůči stresu a další aspekty, které se dál utvářejí na základě zkušeností během dospívání. Základ je však daný. Co pro jednoho psa může být hračka, jiný jen tak nezvládne. Neznamená to, že ten či onen je lepší. Vyžaduje to pouze schopnost adekvátně přistupovat ke svému zvířeti a naučit se s ním i pracovat.

Zkušenosti: Každý zkušený závodník ví, že u psa musí převládat pouze pozitivní zkušenosti. Musí svou práci milovat a nebát se nečekaných událostí. Být sebevědomý v tom, co dělá, a zároveň vyrovnaný. Abyste toho dosáhli, tak se nesmí stát, že Váš pes získá špatnou zkušenost nebo nějaký zlozvyk, který se neslučuje s výše popsaným očekáváním. Na co si tedy dávat pozor??

Nejčastější původci problému

Záběr z kamery často poslouží jako jasný identifikátor problému a usvědčí viníka...

Štípanec: Pod tento název jsem schoval více situací, které však mají stejného jmenovatele. Je jím agrese ze strany soupeřova psa na trati. Z pohledu zatím nezkušeného psa to může mít fatální následky. Útok obvykle přichází v předbíhání, kdy je Váš pes předbíhán. Štípnutí v tuto chvíli znamená, že Váš pes, který se soustředil na trať před sebou, najednou musí řešit něco úplně jiného, co vůbec nečekal. Samozřejmě jde o hrubé porušení pravidel, to Vám však špatnou zkušenost neodpáře. Některý pes to nemusí vůbec řešit, jiný se s tím srovná po dalším závodě bez konfliktu a pro jiného je to práce na celý rok, aby jeho pes vůbec opět nastoupil na start.
Pokud pes i přesto bude tahat, může to u něj vyvolat přehnané reakce na všechny psy, kteří ho budou předbíhat. Tehdy může být spouštěč už jen pohled na Vašeho psa. Obvykle bude reagovat buď agresí nebo okamžitým povolením v tahu. Při opakovaném štípnutí se může u Vašeho psa, který byl původně nekonfliktní, vytvořit vzorec chování, kterým bude riziko sám eliminovat.



Startovní vřava: Při startech se může pokazit opravdu mnoho. I při bezpečnějším intervalovém startu je nutné si držet psa nakrátko a vyvarovat se kontaktu s ostatními. Atmosféra, která s blížícím se startem houstne, promění i relativně klidného psa ve řvoucí monstrum. Štípance a jiné výpady tak mohou snadno přijít i zde. Hromadný start už je jiná liga. Divácky velmi atraktivní a bohužel stále častěji k vidění i na „amatérských“ závodech. Zde si chraňte nejen psa, ale i své vlastní nohy. Buďte soudní a necpěte se do čela startovního pole. Závod se vyhrává v cíli, ne na startu. Štípance, pády, zamotání a mačkanice jsou zde tak běžné, že nezkušený pes snadno propadne panice.
(Osobní postřeh: Pokud je hned po hromadném startu zatáčka, tak startujte z takového místa, abyste při náběhu do zatáčky byli na vnější straně a měli tak dostatek prostoru. Pokud budete uvnitř, tak se můžete těšit na intimní chvilky se soupeři.)

Foto: Kristýna Bečvářová, Saďák 2017

Pád za psem: Dalším velmi častým jevem je nezvládnutí jízdy na kole nebo koloběžce. Pád za psem je vždy nepříjemný jak pro Vás, tak i pro Vašeho psa. Opět záleží na všech výše zmíněných faktorech, jako je věk, zkušenost a celková povaha zvířete. Nějaký pes nebude řešit ani větší sbírku pádů v jedné jízdě a jiný už se před koloběžku nepostaví ani po zkušenosti s jedním pádem. Ať je to tak či tak, doporučuji koloběžku pevně držet a nepouštět, i když se už válíte v prachu. Nejhorším zážitkem je situace, kdy pes koloběžku táhne a nemůže jí utéct. Může se dostat až do takového stavu strachu, že už ho dohromady nedáte nikdy. Stejně tak si dávejte pozor na omotání okolo stromů a jiné faktory, které mohou vyvolat strachovou reakci. Vžijte se do Vašeho psa, který v rychlosti přes 20 km/hod za sebou táhne kus železa na kolech a adrenalinem nabitého páníčka. Zvuky odlétajícího kamení a zvuky nárazů kořenů o rám mohou zadělat na pěkný problém, když je to první zkušenost s touto disciplínou.

Mistrem vesmíru za dva dny: Tohoto původce problému není tak snadné identifikovat. Zejména to vyžaduje obrovskou dávku sebereflexe. Ačkoliv nepadáte a nikdo Vašeho psa neštípnul, tak jeho zápal postupně odchází. Pak je nutné stoupnout si před zrcadlo a zeptat se sám sebe, co vlastně od svého psa očekávám. Psychický tlak na psa, aby podával neustále obrovské výkony, a následná frustrace, když se to nepodaří, je zaručená cesta do pekel. Naše ambice musí jít stranou. Tréninky musí být vždy zábavou. Na tréninku nezávodíme, zde trávíme volné chvíle se svým psem a oba se učíme něčemu novému. Když se nedaří, tak to není důvodem ke vzteku. Na trénink se musí těšit pes i Vy. Jakmile jeden z týmu není v rozpoložení, které by mu dovolovalo trénink si náležitě užít, je lepší ho vůbec neabsolvovat. Tento syndrom vyhoření způsobený psychickým tlakem bývá velmi těžko odstranitelný. Je dán povahou závodníka a pes Vám na přetvářku nenaletí. Ani úsměv a milý hlas, který maskuje vnitřní stres a napětí, nic nevyřeší.

Fyzická kondice: Tím se myslí neodpovídající fyzická kondice nebo i přetrénovanost. Když budete pozorně sledovat a poslouchat zkušené závodníky, možná si všimnete, že tréninky postupně ztěžují. Jejich psi si každý rok procházejí stejným procesem postupného nabírání kondice, aby tréninky a závody snadno zvládali. I když jsou to už mistři světa nebo Evropy, tak je tréninková rutina vždy stejná a má to svůj smysl. Každý rok se začíná znovu a znovu, byť je pes již zkušený. Kondice je základem. Pokud po svém psu budete pravidelně chtít výkony, které zdaleka neodpovídají jeho kondici, tak se Vám to šeredně vymstí. Vídáme to dnes a denně - pes dobíhající u nohy páníčka do cíle, unavený a zničený. Není to dojemné, ale je to k pláči. Pokud nechci, aby mi pes pro tahání vyhořel, musím ho připravit tak, aby cílovou čárou prosvištěl, jako by ani neběžel celý závod. Zde je to bez debat o velikosti a plemeni psa. Připravit svého psa na závod lze vždy - ať je malý nebo velký.

Závěr

Ať je Váš problém jakýkoliv, tak se o něm nebojte bavit. První krok ke zdárnému řešení problému je si přiznat, že problém existuje a můžu za něj já nebo něco, co jsem dovolil, aby se stalo. Můžete namítat, že štípnutí nebo napadení psa neovlivníte. Nezapomeňte však, že právě Vy jste psa do závodu vzal a s Vámi tu zkušenost nabyl. Přistupujte k tréninku zodpovědně a vždy dávejte přednost potřebám a komfortu Vašeho psa před Vašimi ambicemi a cíli.

Zaujal Vás můj blog? Nezapomeňte odebírat tlačítkem v levém horním rohu!

FOTO: Kristána Bečvářová

Komentáře

Oblíbené

Low carb stravování ve sportu

Canicrossové závodní módy