Příprava canicrossaře - běžce (úroveň 2 – pokročilý)

V tomto pokračování předchozího článku Příprava canicrossaře - běžce (Úroveň 1, absolutní začátečník) se podíváme na zoubek již konkrétním tipům, na co se zaměřit a čeho se vyvarovat ve vlastní přípravě pro canicross. Hned na úvod dovysvětlím výraz „pokročilý“. V žádném případě nejde o elitní závodníky, kteří už několik sezon obsazují přední příčky velkých závodů. Stejně tak nejde o první dvacítku. Budeme mluvit o těch běžcích, kteří mají již pár závodů odběhnuto a začínají chápat, co všechno ještě neumějí. Jsou v takzvané fázi vědomé nekompetence aneb vědí, že neumějí.


Úroveň 2 - pokročilý aneb vím, že to neumím, a chci se to naučit

S touto skupinou závodníků se pracuje asi nejlépe. Jejich sebeuvědomění je dovedlo až k vyhledávání relevantních informací ve všech dostupných zdrojích. Následné hromadění a analýza informací z nich dělá lepší a lepší běžce.

Jak se tedy zlepšit i po praktické stránce a nezůstat jen u hltání informací? Zapomeňte na motivační slogany o bolesti, vítězství, nadlidské vůli a odhodlání. Trénink běhu je absolutní rutina, která si nijak nezadá s prací dělníka u nějakého pásu v továrně. Jediný rozdíl je, že tato rutina z Vás udělá dobré běžce a zároveň získáte pevné zdraví a silné tělo.


Jak často trénovat?

U běžce s nedokonalou technikou a špatnými návyky z minulosti se nedoporučuje trénovat více jak 3x týdně. Důvod je prostý, více tréninků snadno dostane tělo za pokraj přetrénování, a to je pro nezkušeného většinou konečná stanice. Myslíte, že je 3x týdně málo? Lidé mají sklon posuzovat den bez běhu jako den, který jim nic nepřinese. To je ovšem ta zásadní chyba. Den strávený bez běhu aktivní nebo pasivní regenerací má pro Vaši běžeckou kariéru zásadní vliv. Kvalitní regenerace je součástí tréninkového procesu, a proto jí věnujeme jeden celý následující odstavec.
Jaké konkrétn tréninky zvolit je velmi individuální a záleží na jednotlivci a jeho schopnostech a možnostech.


Regenerace není flákání

Mnoho začátečníků vnímá dny regenerace jako dny, kdy nic nedělají. Dny, kdy se jejich těžce vydřená kondice a dovednosti vracejí do bodu nula. Opusťte tento druh myšlení a dívejte se na dny regenerace jako na součást tréninkového procesu. Namožené svalstvo a miniaturní poranění je třeba opravit dřív, než přijde další náročný trénink a problémy se zhorší. Dokonalým indikátorem míry regenerace je sledování ranní klidové tepové frekvence.
Ve dnech, kdy se tělo vzpamatovává z náročného závodu nebo tréninku, může naměřená ranní tepová frekvence převyšovat standardní průměr až o 10 tepů. Elitní závodníci mohou mít ranní TF v době klidu i pod 40 tepů za minutu. Po náročném závodu však naměří i 50 tepů a tehdy je jasné, že musí následovat klid.
V případě, že se klidová TF vychýlí jen nepatrně pod 8-10 tepů směrem vzhůru, tak lze regenerovat i aktivně, a to krátkým během ve velmi nízké intenzitě nebo jiným druhem sportu, jako je kolo nebo plavání.

Ať tak či onak, bez úplné regenerace nebude mít tělo možnost adaptovat se na větší zátěž. Laicky řečeno se nezlepšíte...

Nejčastější problémy běžce canicrossaře

Mluvíme-li o technice běhu, tak jsou zde jasná pravidla, přes které nejede vlak. Když si ovšem zapřáhnete psa, tak se některá pravidla mění. Vše záleží na velikosti psa a jeho síle v tahu.
Pokud běháte s menšími psy, tak se technika od té standardní běžecké nijak závratně neliší. Když zapřáhnete velkého a silného psa, tak přichází výrazná změna v náklonu osy těla, délce kroku, síle odrazu a nárocích na hrubou sílu jako takovou.

Protitah, Vaše tělo se instinktivně brání tahu psa tím, že přenáší náklon osy vzad. Tím okamžitě dojde k vedení dopadu do paty, brzdění protitahem a hlavně obrovskému přetížení kloubů a měkkých tkání nohou při dopadech. Z toho je jasné, že protitah není správná cesta canicrossaře.


Rotace trupu se rapidně protáhne díky absenci hrubé síly středu těla. Dlouhé tvrdé dopady velice rychle unaví střed těla, který se povolí, a trup společně s rameny začne nadměrně rotovat po horizontální ose. Tímto pohybem se dostáváte do spiráli problémů. Silný střed těla je alfa a omega.

Seběhy kopce se stávají noční můrou, ale zároveň jsou místem, kde lze nahnat opravdu mnoho cenných vteřin. Zde kralují středně velcí psy kolem 25 kg se zkušeným běžcem. Nejednou se mi stalo, že 30vteřinový náskok, který jsem získal na rovině, smazal kamarád na seběhu kopce o délce necelého kilometru. Jak být jako on? Je to snadné, přestaňte se bát! Mírný předklon, uvolnění nohou v kyčlích a rozkmitání do maximálního rozsahu dají Vašemu psovi volnost v tahu z kopce. Stále držte dopad do přední části nohy a nebrzděte přes patu. Pak máte v ruce bič na velké silné psy, kteří Vám utíkají do kopce. Zejména na seběhu záleží na Vaší fyzické síle. Nárazy a tlak, se kterým se Vaše svaly musí vyrovnat, je zde největší. Zkušenost a technika společně se silou rozhodují.


Závěr:

Stále jsme hlavně na teoretické úrovni tréninku. Praktická doporučení a rady pro samotný tréninkový proces si netroufám dávat bez znalosti jednotlivce. Nicméně odkazuji na články, které by Vám mohly pomoci. V následujícím a zároveň posledním článku této minisérie se zaměříme na praktiky ostřílených canicrossařů a jejich tréninkové metody. Nezapomenu doporučit odbornou literaturu a přidáme si pár zajímavostí, které mě potkaly přímo na závodě a mohou se stát i Vám.

Doporučené články:

V případě, že Vás článek zaujal, nezapomeňte odebírat tento blog tlačítkem v levém horním rohu!!

Komentáře

Oblíbené

Low carb stravování ve sportu

Canicrossové závodní módy